Čínští lékaři měli za úkol střežit zdraví císaře jako oko v hlavě, resp. na zdraví a dlouhověkosti císaře závisel život lékaře. Čínští lékaři tedy během tísícileté praxe vyvinuli precizní systém analýzy chování lidského těla a jeho vlivu na celkové zdraví.

Diagnostika (stanovení syndromů) se provádí na základě „čtyř diagnostických metod“, které by měl terapeut udělat během prvního sezení:

• pozorování, pohmat, poslech pacienta
• vypracovaný systém otázek – vyptávání pacienta na podrobnosti onemocnění týkající se hlavních potíží, procesu vývoje onemocnění, probíhající léčbu apod.
• pulsová diagnostika – vyšetření pulzu se provádí na závěr diagnostického procesu a potvrzuje či vyvrací pracovní diagnózu vytvořenou analýzou dalších metod, zejména dotazováním. Je to velmi jemná a náročná diagnostika, vyžadující důkladnou znalost jednotlivých pulsů, citlivost a umění „vložit oči do prstů“
• diagnostika pozorováním jazyka vychází z Tradiční čínské medicíny

Diagnostika posuzuje:

• stav celkové energie a krve v základních orgánech
• oblast onemocnění (povrchová či hluboká nemoc)
• povahu onemocnění (chlad, horko, vlhkost, …)
• vývoj nemoci – zhoršování či zlepšování, prognóza

Pozoruje se samostatně jazyk (barva, tvar, pohyblivost, útvary) a povlak (barva, kvalita, rozložení). Tato diagnostika je však pouze orientační a doplňující, jako samostatná vyšetřovací metoda ke stanovení diagnózy nestačí.